Italy - Part 4 (Abbey Monte Oliveto Maggiore and Siena)

DAY 4

Visiting Abbey of Monte Oliveto Maggiore and Sienna

On the way to Siena we stopped at Abbey of Monte Oliveto Maggiore. This basilika features perhaps the best in-situ art you'll find in rural Tuscany.

From the parking lot, it was a pleasant 10-minute (20- minute with a toddler) wooded walk downhill to the monastery. We crossed the drawbridge and passed through the fortress (fortified in the 14th century to protect against bandits).Notice the fine ceramic Della Robbia sculptures over the doors of Mary and St. Benedict (like the kids did).

Na cestě do Sieny jsme se zastavili v Abbey of Monte Oliveto Maggiore. Tato bazilika se vyznačuje snad nejlepším uměním, které najdete v Toskánsku na venkově. Z parkoviště to bylo do kláštera příjemnou 10minutovou (20minutovou s malou) procházkou lesem. Přešli jsme přes padací most a skrze pevnost (opevněnou ve 14. století proti banditům). Všimněte si keramické sochy Della Robbia nade dveřmi (podobně jako děti).

Here it is! There is a big statue of Bernardo Tolomei, the founder, in front of the monastery. Background: In the 14th century, Bernardo Tolomei (1272-1348), the middle son of a wealthy Sienese silver-mining family, moved to the hillsides south of Siena to become a hermit monk. One day he had a vision of a glorious staircase leading dramatically up into he heavens. He took this as a sign to build a church on that very spot, and founded the Olivetan order. His original, humble church has since been turned into a brick monastery complex with a beautiful Baroque church interior and a Renaissance-frescoed cloister. What you see today is very close to what a pilgrim would have seen during a 16th-century visit. Let's step inside...

Tak a jsme tady! Před opatstvím se nachází velká socha Bernarda Tolomei, zakladatele kláštera. Ve 14. století se Bernardo Tolomei (1272-1348), prostřední syn bohaté rodiny ze Sieny, přestěhoval do kopců jižně od Sieny, aby se stal mnichem. Jednoho dne měl vidinu o nádherném schodišti, které vedlo do nebes. Vzal to jako znamení k tomu, aby postavil kostel na tomto místě a založil řád Olivetan. Jeho původní pokorný kostel se od té doby změnil v klášterní komplex s krásným barokním interiérem v kostele a renesančním freskovým klášterem. To, co vidíte dnes, je velmi blízké tomu, co by poutník viděl během 16. století. Tak se pojďme podívat dovnitř!

Here is the adjacent, fresco-slathered cloister which we will ignore for now and head to the church.

Zde vidíte klášter s freskovými zdmi, ale než se k nim dostaneme, pojďme se nejdříve podívat do kostela.

In the church you will find Fra Giovanni da Verona's Choir. This spectacularly detailed masterpiece is made entirely of inlaid wood - no paint or other foreign flourishes were used to enhance the remarkable detail and optical illusions. Fra Giovanni is deservedly called the "Michelangelo of Wood".

V kostele naleznete sbor od Fra Giovanni da Verona. Toto velkolepě detailní mistrovské dílo je vyrobeno výhradně z vykládaného dřeva - žádná barva ani jiná cizí kultura nebyla použita k tvorbě pozoruhodných detailů a optických iluzí. Fra Giovanni je zaslouženě nazýván "Michelangelem dřeva".

In the side chapel of the main alter, you find the medieval crucifix that clashes with its Baroque surroundings.

V boční kapli vedle hlavního oltáře najdete středověký kříž, umístěný v barokním pozadí.

In the sacristy we examined the huge stand created by Fra Raffaele, a student of Fra Giovanni. This originally sat in the center of the choir to display huge music pages so that all the assembled monks could read and chant together. Sitting smugly at the base of the stand is a cat - an important symbol this monastery. A cat is vigilant, and is also loyal-not to a person, but to a house (just as monks must be loyal to the house of God).

V sakristii jsme zkoumali obrovský stojan, který vytvořil Fra Raffaele, student Fra Giovanniho. Stojan původně seděl v centru pěveckého sboru a držel zpěvníky, aby všichni mniši dobře viděli a mohli z nich zpívat. Všimněte si sedící kočky - důležitý symbol tohoto kláštera. Kočka je ostražitá a je také věrná - nikoliv člověku, ale domu (stejně jako mniši musí být věrní Božímu domu).

Now let's look into the Great Cloister to examine the frescos. In 1419, the abbot of this monastery commissioned the famous artist Luca Signorelli to decorate the cloister with scenes from the life of St. Benedict. But Signorelli completed only a third of the frescoes. Scholars suspect that Signorelli anticipated that he'd never finish this composition: He didn't start Benedict's life at the beginning (usually a good place to start), but in the middle - in the part of the cloister that enjoyed the most light, where Signorelli could work faster (and therefore complete more scenes- and make more money-before taking off).

Ten years after Signorelli left, the abbot commissioned another artist; Il Sodoma. A temperamental artist, Sodoma liked to work at his own pace. But after his frustrating experience with Signorelli, the abbot was short on patience, and nudged Sodoma to work faster and faster (while not always paying him on time). To get back at the abbot. Sodoma included painted digs here and there in the panels.

Our guidebook pointed them out and the children had fun looking for them while examining the frescos.

Nyní se podíváme do kláštera, abychom prozkoumali fresky. V roce 1419 opat tohoto kláštera pověřil slavného umělce Luca Signorelli, aby vyzdobil klášter malbami ze života svatého Benedikta. Signorelli však dokončil jen třetinu fresek. Vědci se domnívají, že Signorelli neměl v úmyslu zakázku dokončit. Důvodem jejich domněnky je to, že nezačal Benediktův život na začátku, ale uprostřed - v části kláštera, kde Signorelli mohl pracovat díky dostatečnému světlu rychleji (a proto dokončit více scén - a vydělat více peněz - než odešel). Deset let po jeho odchodu nechal opat pověřit jiného umělce; Il Sodoma. Sodoma rád pracoval svým vlastním tempem. Opat ale po zkušenosti se Signorelli žádnou trpělivost neměl. Nutil Sodomu, aby pracoval rychleji a rychleji a ne vždy mu za jeho práci zaplatil. Sodoma se za opatovu netrpělivost pomstil občasnými "kopanci" na malbách (kůň bez nohou a tak podobně). To děti bavilo.

This is the refectory, the grand dining hall where monks gathered for meals (as they still do to this day.)

Tak tady je velká jídelna, kde se mnichové scházeli na jídlo (jako i dodnes).

Siena
Once upon a time (about 1260-1348), Siena was a major banking and trade center, and a military power in a class with Florence, Venice, and Genoa. With a population of about 50, 000, it was even bigger than Paris. Situated on the north-south road to Rome (Via Francigena – google it), Siena traded with all of Europe. Then, in 1348, the Black Death – an epidemic of bubonic plague- swept through Europe, hitting Siena and cutting the population by more than a third. Siena never recovered. In the 1550s, Florence, with the help of Philip II’s Spanish army, conquered the flailing city state, forever rendering Siena a nonthreatening backwater. Siena’s lost became our sightseeing gain, as its political and economic irrelevance pickled the city in a purely medieval brine.

Siena itself is one big sight. We checked out the square Il Campo (Civic Museum and City Tower) and Duomo (cathedral).

Siena

Siena byla kdysi (1260-1348) významným bankovním a obchodním centrem a vojenskou velmocí stejně jako Florencie, Benátky a Janov. S počtem obyvatel kolem 50 000 byla ještě větší než Paříž. Díky výhodné poloze města, Siena obchodovala s celou Evropou. V roce 1348 Černá smrt - epidemie moru, která smetla Evropu, zasáhla také Sienu a snížila populaci o více než třetinu. Siena se nikdy nezotavila. V padesátých letech minulého století si Florencie, za pomoci španělské armády Filipa II., podmanila Sienu. Prohra Sieny se stala našim ziskem, protože politická a ekonomická bezvýznamnost naplnila město čistě středověkým duchem. Siena je opravdu nádherná. Prohlédli jsme náměstí Il Campo (Městské muzeum a městskou věž) a Duomo (katedrálu).

It's easy to get to know Siena on foot (you are in Europe after all), especially when you have an older sibling who is willing to carry you. Those girls!

Siena se dá poznat pěšky (jste koneckonců v Evropě), zvláště když máte staršího sourozence, který je ochoten vás nosit. Holky jedny!

One of each, please!

Od každého trochu, prosím!

Il Campo

This square is the heart of Siena. First laid out in the 12th century, today Il Campo is the only town square I've seen where people stretch out as if at the beach. At the flat end of its clam-shell shape is City Hall, where we climbed the City Tower and toured the Civic Museum. Twice each summer, all eyes are on Il Campo when it hosts the famous Palio horse races. It's worth looking this up if you are interested! For more information, visit www.ilpalio.org

Toto náměstí je srdcem Sieny. Základy pocházejí z 12. století. Je to jediné náměstí, co znám, kde se můžete natáhnout jako na pláži. Na náměstí se nachází radnice s věží, na kterou jsme vylezli a také Městské muzeum. Dvakrát do roka se tady konají slavné dostihy Palio. Více informací naleznete na adrese www.ilpalio.org Stojí to za to!

Climbing the tower's nearly 400 steps was a crazy thing to do, especially if one is claustrophobic. It sure got pretty skinny at the top, but the reward is one of Italy's best views. The Tower was built around 1340. Medieval Siena was a proud republic and this tower stands like an exclamation point - an architectural declaration of independence from papacy and empire.

To byl nápad vylézt téměř 400 schodů na městskou věž! Zvláště pokud je člověk klaustrofobní. Ke konci se to pěkně zužovalo! Nahoře nás ale čekal krásný výhled. Věž byla postavena kolem roku 1340. Středověká Siena byla republikou a tato věž stojí jako vykřičník - architektonické prohlášení o nezávislosti od papeže a římské říše.

Siena's City Hall, still the seat of city government, symbolizes a republic independent from the pope and the Holy Roman Emperor. It also has a fine and manageable museum that displays a good sampling of Sienese art, including Siena's first fresco. It's worth strolling through the dramatic halls to see fascinating frescoes and portraits extolling Siena's greats, saints, and the city-as-utopia, when this proud town understandably considered itself the vanguard of Western civilization.

Městský úřad je stále sídlem městské vlády a symbolizuje republiku nezávislou na papeži a římském císaři. Také se zde nachází muzeum, kde jsou ukázky sienského umění, včetně první fresky Sieny.

Fountain of Joy

This fountain marks the square's high point (you get a better view from the Tower - scroll back a few pics). The joy is all about how the Sienese republic blessed its people with water. We found joy in watching pigeons politely waiting their turn to tightrope down slippery spouts to slurp a drink from wolves' snouts.

Fontána radosti. Tato fontána se nachází na nejvyšším bodě náměstí, kde jsme se bavili sledováním holubů, kteří trpělivě čekali až na ně přijde řada se napít z vlčích čenichů, pěkně jim to totiž po těch čumácích klouzalo. To byla sranda!

A gelato break is a must!

It's my birthday after all!

Gelato je nutností!
Člověk si musí dopřát, když má ty narozeniny!

Duomo

Siena's 13th-century cathedral and stripped bell tower are one of the most illustrious examples of Romanesque-Gothic style in Italy. This ornate but surprisingly secular shrine to the Virgin Mary is slathered with colorful art inside and out, from inlaid-marble floors to stained-glass windows. The cathedral's interior showcase the work of the greatest sculptors of every era - Pisano, Donatello, Michelangelo, and Bernini.

Katedrála z 13. století a její zvonice jsou jedny z nejslavnějších památek románsko-gotického stylu v Itálii. Tato nazdobená, ale překvapivě světská svatyně Panny Marie, je plná umění, uvnitř i zvenku (mramorová podlaha, vitráže, sochy, obrazy). Interiér katedrály představuje dílo největších sochařů - Pisano, Donatello, Michelangelo a Bernini.

Many of the floor panels are roped off - and occasionally even covered - to prevent further wear and tear. This pavement panel depicts Siena as a she-wolf. The proud city of Siena is the center of the Italian universe, orbited by such lesser lights as Roma, Florence, and Pisa.

Tento mramorový panel zobrazuje Sienu jako vlčici. Hrdé město Siena je centrem italského vesmíru, kolem níž obíhají menší světla představující Řím, Florencii a Pisu.

Piccolomini Library: Brilliantly frescoed, the Library captures the exuberant, optimistic spirit of the 1400s, when humanism and the Renaissance were born. The never-restored (I am serious) frescoes look nearly as vivid now as the day they were finished 550 years ago.

Knihovna rodiny Piccolomini: nádherně vyzdobená barevnými freskami, zachytávající optimistický duch 14. století, kdy se zrodil humanismus a renesance. Původní fresky vypadají téměř stejně jako v den, kdy byly dokončeny- před 550 lety!

Unfinished Church: Had the massive church Siena envisioned been built, the nave would be where the piazza is today. Worshippers would have entered the church from the far end of the piazza through the unfinished wall.

Nedokončená katedrála: Původně měla být katedrála mnohem větší. Kdyby byla dokončena, tak kostelní loď by byla tady, kde je dnes toto náměstí. Věřící by vstoupili do kostela skrze tuto nedokončenou zeď.

Siena is divided into 17 historic neighborhoods, called contrade, each with a parish church, well or fountain, and square. Each contrade is represented by a mascot and unique colors worn proudly by residents. You can notice small plaques on building facades - these mark the neighborhoods. If the flags are flying, they reinforce the points.

Siena je rozdělena na 17 historických čtvrtí, nazývaných contrade, každá s farním kostelem, studnou nebo fontánou a náměstím. Každá contrade má svého maskota a barvy, které obyvatelé hrdě nosí. Na fasádách budov si můžete všimnout malých desek, které označují jednotlivé čtvrti. Pokud vlajky vlají, posilují hranice čtvrtí.

And since it was my birthday, we finished our day in Osteria le Logge that caters to a fancy crowd and offers Tuscan favorites with a gourmet twist, made with seasonal local ingredients. We enjoyed fine seating on a pedestrian street. An excellent choice for dining al fresco! The food was extraordinary!

A protože jsem slavila narozeniny, zakončili jsme krásný den v Osteria le Logge restauraci, která nabízí toskánské speciality z místních produktů. Měli jsme příjemné posezení na pěší ulici. Stolování pod širým nebem! Jídlo bylo vynikající!