Italy - Part 2 (Pisa and Lucca)

From Milan we took a train through Florence to a charming town called Lucca where we stayed for two nights. Lucca is surrounded by well-preserved ramparts, layers with history, alternately quaint and urbane. Romanesque churches around every corner, fun-loving and shady piazzaz filled with soccer playing children. Even its touristic center feels more local than touristy. A perfect place for us!

Z Milána jsme jeli vlakem přes Florencii do krásného města Lucca, kde jsme zůstali dvě noci. Lucca byla založena Etrusky. V roce 180 před Kristem město dobyli Římané. Z tohoto období se zachovala pravidelná síť ulic a starověké fórum. Lucca je jedním z nemnoha italských měst, které si uchovalo městské hradby. Má také zachovalé historické centrum bez automobilového provozu a řadu historických staveb. 

We stayed within the walls in La Romea B&B, a restored, 14th- century palazzo that felt like a royal splurge. Its five posh  rooms are lavishly decorated in handsome colors and surround a big, plush lounge with stately Venetian-style mosaic floors. Check out the rooms at http://www.laromea.com/photo/

Ubytování jsme byli v La Romea, zrestaurovaném paláci z 14. století, kde jsme si připadali jako na zámku. Hotel měl pět barevných a stylově zařízených pokojů a společenskou místnost  s velkolepou benátskou mozaikovou podlahou. Podívejte se na pokoje na adrese http://www.laromea.com/photo/

Happy kids, thankful parents! We enjoyed walking everywhere! Getting into our palace after an adventurous day!

A všude se dalo dojít pěšky, což se nám moc líbilo. To nám v Americe chybí. 

Original ceiling fresco dating back to the XVI-XVII century.

Ukázka originálního freskového stropu z 16. století. Ten byl v našem pokoji, děti měly samostatný pokoj. 

The first day we enjoyed an evening stroll through the streets of Lucca, popping into different shops, tasting local treats and gelato. 

Making our way into Piazza San Michele. Tis square has been the center of town since Roman times, when it was the forum. It's dominated by the Church of San Michele.

První den jsme si prošli centrum města, pokoukali po obchodech a ochutnali místní šunku a samozřejmě zmrzlinu.

Shlédli jsme Piazza San Michele a románský kostel San Michele na bývalém fóru z 12. století, který má neobyčejně bohatou fasádu a archanděla Michala, který na vše shora dohlíží. Sloupová galerie pokračuje i z boku kostela.

Towering above the fancy Pisan Romanesque façade, the archangel Michael stands ready to flap his wings. 

The church was open, so we popped in for a quick look. We found a fine 12th-century wooden crucifix above the high alter and many exquisite paintings.

Kostel byl otevřený, a tak jsme nakoukli dovnitř.  Nad hlavním oltářem visel dřevěný krucifix z 12. století a několik nádherných obrazů. 

Lucca is a birth place of Puccini. Here is the house where Giacomo grew up. Today it is a museum. Since we are not an opera enthusiasts we preferred a gelato break.

V Lucca se narodil slavný operní skladatel Giacomo Puccini. Tady jsme před jeho sochou a domem, kde se narodil. Dnes je tam muzeum. 

We finished our day in Osteria Via San Giorgio with a delicious fresh made pasta. Sofia was in love.

A den jsme zakončili v příjemné rodinné restauraci Osteria Via San Giorgio, kde jsme ochutnali spoustu místních specialit, především domácí těstoviny. Ty má Sofinka moc ráda.

Home made breakfast by the owner's mom was a real treat! 

Lucca and Pisa are about 25 minutes apart by train. We decided to take a train to Pisa in the morning, do the sight seeing there (including a self guided city walk), catch a train back to Lucca and top a day with a laid-back bike ride on the ramparts of the city during passeggiata time (just before dinner), when it seems that all of Lucca is doing slow laps around the wall. 

Královská snídaně připravená maminkou naší hostitelky. 

Z Lucca do Pisa je to jen 25 minut vlakem. Naplánovali jsme výlet do Pisy na většinu dne a odpoledne zpět, abychom se ještě stihli projet na kole po městských hradbách. 

Arriving at the Fields of Miracles. Scattered across a golf-course-green lawn are five grand buildings: the cathedral (Duomo), its bell tower (the Leaning Tower), the Baptistery, the hospital, (today's Museum of the Sinopias), and the Camposanto Cemetery. The buildings are constructed from similar materials - bright white marble- and have comparable decorations. The style is called Pisan Romanesque. Unlike traditional Romanesque, with its heavy fortress-like feel- thick walls, barel arches, few windows - Pisan Romanesque is light and elegant. 

Architecturally, the Campo is unique and exotic. 

Fields of Miracles neboli Pole zázraků, také Piazza del Duomo, (od roku 1987 součást UNESCO )leží v severozápadní části historického města a je ohniskem turistického ruchu. Nachází se zde tyto skvosty: Dóm Pany Marie Nanebevzaté (katedrála) a její  Šikmá věž (Duomo di Pisa), Baptisterium (velká křestní kaple)  a Hřbitov Camposanto.

Yep, There It Is! Rising up alongside the cathedral, the Tower is nearly 200 feet tall and 55 feet wide, weighing 14, 000 tons and currently leaning at a five-degree angle. The thin columns of the open-air arcades make the heavy Tower seem light and graceful. 

Tak tady je! A jak je krásná! Elegantní a nadýchaná!

Výstavba byla zahájena v roce 1173, ale už krátce po začátku stavby se začala naklánět. Důvodem jsou mělce založené základy v měkké hornině. Zajímavostí je, že věž se původně nakláněla na opačnou stranu. Stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve. Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát na opačnou stranu. Když v roce 1185 dosáhla výšky tří pater, projevilo se jasně její naklonění. Práce byly přerušeny, ale o 90 let později byla nakloněná věž protažena o další poschodí. Nový architekt se pokusil zastavit další naklánění tím, že další patra stavěl mírně nakloněná na druhou stranu, aby se změnilo těžiště věže. Tento plán vyšel a věž se dále nakláněla mnohem pomaleji. Stavitelé nakonec rezignovali na realizaci původního projektu (měla se stát nejvyšší zvonicí své doby) a v roce 1373 bylo šesté patro zakončeno stolicí pro zavěšení zvonů.
Protože se vychýlení vrcholu věže ve 20. století zvětšilo na více než 5 metrů, byla v roce 1990 věž pro veřejnost uzavřena a začaly intenzivní záchranné práce. Do země byla mimo jiné zapuštěna železná lana, která základy upevňují. Speciálními stavebnětechnickými postupy byla pomalu a opatrně odsávána část měkkého jílovitého podloží nacházejícího se pod základy věže. Sklon věže (5,5°) se začal postupně zmenšovat a v současné době je vychýlení věže jen cca 4 metry (4°). Znovu byla věž otevřena v prosinci roku 2001. Věž má 56,6 m.

Tim, Eli and Sofia winded their way up the outside along a spiraling ramp, climbing nearly 300 steps.  At the top, they had a fine view over the Duomo and the rest of the Fields of Miracles, as well as over the rooftops of Pisa.

Tim, Elijáš a Sofinka vylezli po 300 schodech nahoru, kde se pokochali výhledem na zbytek náměstí a město Pisa. 

Until people started getting excited about the Tower just a century ago, the big attraction in Pisa was its dreamy and exquisite cemetery, the Composanto (built from 1278-1465). Lined with faint frescoes this cemetery is famous for its "Holy Land" dirt, reputedly brought here from the Middle East in the 12th century. We wanted to see the Triumph of Death, a large 14th -century fresco, but unfortunately it was under restoration.  

Předtím než turisté objevili Šikmou věž, hlavní atrakcí byl Hřbitov Composanto. Zdi jsou pomalovány freskami, z nichž nejznámější je Triumf Smrti ze 14. století.

The courtyard's grass grows on special dirt shipped here by returning Crusaders from Jerusalem's Mount Calvary, where Christ was crucified. The arcade floor is paved with the coats of arms of some 600 dearly departed Pisans. Displayed in the arcade are dozens of ancient Roman sarcophagi.

Tráva na tomto nádvoří roste na speciální hlíně, kterou sem přivezli křižáci z Jeruzalemské hory  Kalvárie, kde byl ukřižován Kristus. Arkádová podlaha je dlážděna erby zemřelých Pisanů a kolem zdí jsou vyskládané starověké římské sarkofágy.

The huge Pisan Romanesque cathedral, with its carved pulpit by Giovanni Pisano, is artistically more important than its more famous bell tower.

Tato ohromná pětilodní románská basilika Dóm Pany Marie Nanebevzaté s trojitou příčnou lodí, je architektonicky významnější a vzácnější než samotná Šikmá věž. Vznikla v letech 1063-1118, eliptická kupole nad křížením je z roku 1380.

  A 15-foot-tall octagonal pulpit by Giovanni Pisano (c. 1240-1319), who left no stone uncarved in his pursuit of beauty. Four hundred intricately sculpted figures smother the pulpit, blurring the architectural outlines.

Tato kazatelna je od Giovanni Pisano (cca 1240-1319), zdobí ji čtyři sta složitě vytesaných postav a zvířat.

 The Famous Galileo's lamp.

Slavná Galileova lampa.

Pisa's Baptistery is Italy's biggest. It's interesting for its pulpit and interior ambience, and especially great for its acoustics which ae demonstrated twice an hour. 

Baptisterium velká křestní kaple byla založena v roce 1152, gotické patro je z let 1250-1294 a kupole byla dokončena 1358.  Kaple je největší v Itálii a je zajímavá pro svou kazatelnu, vnitřní atmosféru a obzvláště skvělá je v ní akustika, která je demonstrována dvakrát za hodinu.

 Pulpit created by Niocola Pisano. The relief panels show the life of Christ.

Pulpit od mistra Niocola Pisano. Jednotlivé panely zobrazují život Ježíše Krista. 

Inside is simple, spacious, and baptized with light. 

Vnitřek je prostý, prostorný a plný světla. 

A leisurely stroll from the Tower to the Central train station is a great way to get acquainted with the more subtle virtues of this fine city. 

Od Šikmé věže k vlakovému nádraží vede pěší zóna Corso Italia (obchodní a nákupní třída), kterou jsme se vydali do centra města. 

We had a nice lunch at La Vineria di Piazza, a little Tuscan trattoria, with a chalkboard menu listing today's seasonal choices. Everything was done with a sure hand. Excellent braised meats.

Stavili jsme se na obědě v malé italské tratorii La Vineria di Piazza. Z denní nabídky jsme si vybrali králíka, místní rybu a divočinu. Vše bylo vynikající.

Meet Nicola Pisano. He and his son Giovanni represented the pinnacle of Gothic art and inspired Michelangelo. 

  

One of the best gelatos we had in Italy. De' Coltelli scoops up organic, artisanal gelato with

unusual and vibrant flavors...like ricotta with rosemary.

Coffee, dark chocolate and hazelnut - an ultimate combo for me!

A po obědě byla zase zmrzlina!
Kávová, hořká čokoláda a oříšková byla moje nejoblíbenější kombinace.

 A short train ride back to Lucca. We made it just in time to rent bikes for our evening ride. Lucca's most remarkable feature, its Renaissance wall, is also its most enjoyable attraction. Stretching for 3 miles, this was an ideal place to come for an overview of the city.  Lucca has had a protective wall for 2, 000 years. You can read three walls into today's map: the first is rectangular Roman wall, the later medieval wall, and the 16th-century Renaissance ramparts that still survive.


A zpátky vlakem do Lucca. Celý den jsme se těšili na večerní projížďku na kole po městských hradbách během la passaggiata.  Jedním z mých oblíbených aspektů italského životního stylu je rituál známý jako la passeggiata nebo večerní procházka. Každý večer od 17:00 do 20:00, se Italové co nejlépe obléknou a vyrazí na ulici, aby se prošli, popovídali s kamarády a tak. Je to jedna velká rodinná společenská událost. 
Půjčili jsme si kola hned na vlakové nádraží a vyrazili na hradby města. Kolem dokola je to asi 4,5 km. 

This was definitely a highlight of our stay in Lucca.

To byla paráda! A krásný západ slunce k tomu.  

 Thankful for the many fountains that provide fresh clean water for thirsty tourists.

Krásný den a tolik jsme toho viděli! Rychlá večeře a hurá do postele! Pitná voda z místní kašny byla osvěžující a chutnala lépe než to naše bahno na Havaji.  

Lucca is so easy to enjoy. We did a quick self-guided tour through the town before we headed out to our next destination. 

Dalšího dne jsme ještě před odjezdem vyrazili na malou procházku po místních památkách. 

Piazza dell’ Anfiteatro

The architectural ghost of a Roman amphitheater can be felt in this delightful place. With the fall of Rome, the theater was gradually cannibalized for its stones and inhabited by people living in a mish mash of huts. The huts were cleared away in the 19^th century and purely secular square was built (every other square is dominated by a church).  The modern street is nine feet above the original arena floor.

Amfiteátr nebo Piazza Anfiteatro je jedinečný tím, že od středověku si lidé stavěli domy ze stěn a tribun amfiteátru, takže dnešní náměstí zachovává jeho eliptický tvar.

Here you can see an example how scavengers transformed the Roman theater. They recycled building material and stacked stones in order to camp out in Roman ruins.

Pizzicheria la Grotta salumi shop with lots of gifty edibles. It feels like a museum.

Na každém rohu je obchůdek s místními specialitami - šunka, sýr, těstoviny, olivy. Někdy to tam vypadá jako v muzeu. Jeden by se uslintal. 

Church of San Frediano

This impressive church was built in 1112 by the pope to one-up Lucca’s bishop. Lucca was the first Mediterranean stop on the pilgrim route from northern Europe, and the pope wanted to remind pilgrims that the action, the glory, and the papacy awaited them in Rome. Therefore, he had the church made “Roman-esque.”

Kostel San Frediano z let 1118–1147 v čistém románském slohu. Hlavní loď byla ve 13. století zvýšena, čímž vzniklo na průčelí místo pro slavnou mozaiku Nanebevstoupení Páně.

We noticed that many of the original storefront paintings, reliefs, and mosaics still survive - even if today's shopkeeper sells something entirely different.

Všimli jsme si, že některé obchody zanechávají původní vzhled obchodu s nápisy, dekorací a podobně, i když tam majitel prodává něco zcela jiného.

 This is a classic old Carli Jewelry Store. Signore Carli is the 12th generation of jewelers from his family to work on this spot. He still has a once-state-of-the-art 17th -century safe in the back. One thing I regret is not buying a piece from him for my birthday.

Také jsme navštívili starý klasický obchod s klenoty, jehož současný majitel Signore Carli  je dvanáctou generací klenotníků v rodině. Jsem si tam chtěla koupit prstýnek k narozeninám, ale měli jsme na spěch. Teď toho lituju.

 We climbed a couple of towers while in Lucca. Guinigi Tower has a small garden with fragrant trees surrounded by fine views over the city's rooftops.

Také jsme vylezli na dvě věže, z nichž jedna měla nahoře zahradu se stromy a krásným výhledem na město a Toskánsko. 

  A quick stop to get some buccellato, a bread dotted with raisins, lightly flavored with anise, for our train ride. An old proverb says, "Coming to Lucca without eating the bucellato is like not having come at all."

Na cestu vlakem jsme si ještě koupili místni specialitu buccellato - něco jako vánočka, ale ochucená anýzem.

Lucca we love you and we will be back!

To be continued....

Určitě se sem jednou vrátíme! Krásné město!
Pokračování příště.....